10 - V Kuksu

Evropsky významná lokalita a přírodní památka V Kuksu se rozkládá na ploše 20,2197 ha v nadmořské výšce 200 - 281 m n. m. na západním okraji Ralské pahorkatiny, 7 km severozápadně od města Štětí. Lokalita je charakteristická výskytem teplomilných smíšených doubrav a borů na vápnitých pískovcích s pestrou květenou, zahrnující řadu reliktů raného holocénu. V území se v současné době nalézá jedna z nejsilnějších populací střevíčníku pantoflíčku (Cypripedium calceolus) v Ústeckém kraji. 

 

Podle geomorfologického členění České republiky náleží lokalita V Kuksu k soustavě Česká tabule, která je zde reprezentována celkem Ralská pahorkatina a okrskem Úštěcká pahorkatina. Podloží je tvořeno především druhohorními křídovými horninami. Jedná se o zpevněné sedimenty jizerského souvrství (střední a svrchní turon) se zastoupením vápnitých a jílovitých jemnozrnných pískovců a křemenných arkózovitých pískovců, dílem jílovitých a vápnitých. Roztroušeně je křídová pánev rozrušena průniky třetihorních magmatických hornin. Křídové horniny jsou na mnoha místech oblasti překryty kvartérními sprašovými návějemi, které mohou lokálně určovat charakter reliéfu i půdní poměry. Dominantním půdním typem lokality jsou hnědozemě, které se zejména v její severovýchodní části vyvinuly na hlinitých spraších, zatímco v severozápadní a jihozápadní části je půdním typem extrémní podzol. Pouze v jihovýchodní části umožnil půdotvorný proces vznik luvizemí na hlinitých spraších. Na dně rokliny se vytvořily glejové půdy. Reliéf určují charakteristické hlubší bezvodé rokle se strmými svahy, přecházející do mírného údolí. 

 

V lesní vegetaci lokality se místy uplatňují smíšené habrové doubravy, plošně však již převažují kultury borovice lesní a černé (Pinus sylvestris a Pinus nigra), smrku ztepilého (Picea abies), modřínu opadavého (Larix decidua) a přechodné porosty pionýrských dřevin s převahou břízy bělokoré (Betula pendula). Z historických vojenských map je zřejmé, že ještě v první polovině 19. století byla lokalita víceméně bezlesá. V té době zde pravděpodobně převládala druhově bohatá vegetace širokolistých teplomilných trávníků, které byly využívány převážně jako extenzivní pastviny. Rostlinné druhy typické pro tuto nelesní vegetaci se zachovaly především v severozápadní části lokality, která je v současné době pokryta světlým borovým lesem. Přes tyto zásadní hospodářsky podmíněné změny prostředí se zde díky specifickým půdním poměrům a též díky fytogeografickým okolnostem až do současné doby zachovala poměrně bohatá květena; historicky je uváděn výskyt více než tří set druhů cévnatých rostlin, z nichž kolem pěti desítek je zahrnuto v červeném seznamu ohrožených druhů. 

 

Mezi evropsky významné lokality bylo území zařazeno především pro trvalý výskyt nejnápadnější evropské ochideje - střevíčníku pantoflíčku (Cypripedium calceolus), který na této lokalitě přežívá v jedné z nejsilnějších populací v Ústeckém kraji. Střevíčník pantoflíček roste obvykle ve světlých lesích a jejich lemech; dává přednost mírně vlhkým, přes léto vysychajícím, nehnojeným půdám se zvýšeným obsahem vápníku. Jedná se o vytrvalou a dlouhověkou bylinu, která může opakovaně kvést po mnoho desítek let. Kvete v květnu a červnu, opylení obstarává hmyz (většinou samotářské včely). Rozmnožuje se buď velmi drobnými semeny, která dozrávají v tobolkách, nebo vegetativně rozrůstáním trsů pomocí podzemních oddenků. Klíčení semen není možné bez přítomnosti symbiotických hub. Střevíčník je nejvíce ohrožen v lesních porostech, kde probíhá holosečný způsob hospodaření s umělou obnovou lesa. Je to však zároveň velmi dekorativní rostlina a stále ještě mizí z přírody díky vyrýpávání trsů nebo oddenků. 

 

Z dalších příslušníků evropských orchidejí - čeledi vstavačovitých (Orchidaceae) - se na lokalitě dále vyskytuje kriticky ohrožený tořič hmyzonosný (Ophrys insectifera), napodobující vzhledem květů samičky opylujícího hmyzu, okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), kruštík růžkatý (Epipactis muelleri), kruštík tmavočervený (Epipactis atrorubens), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha) a bradáček vejčitý (Listera ovata). Z chráněných a ohrožených druhů ostatních čeledí lze pozorovat například koulenku prodlouženou (Globularia bisnagarica), modřenec tenkokvětý (Muscari tenuiflorum), sasanku lesní (Anemone sylvestris), kociánek dvoudomý (Antennaria dioica) nebo koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica). 

 

Fauna lokality je zastoupena běžnými středoevropskými lesními druhy. V posledních letech se na lokalitě nepříznivě projevuje nadměrné soustřeďování dlouhodobě přemnožené spárkaté zvěře, problémem jsou zejména vysoké stavy nepůvodního muflona evropského (Ovis orientalis musimon).