15 - Evaňská rokle

Evropsky významná lokalita Evaňská rokle se rozkládá na výměře 16,6 ha na pravé straně údolí Evaňského potoka, v nadmořské výšce 250 - 294 m. Toto území, tvořené částečně opuštěnými pastvinami a částečně obecním lesem, je významné bohatým zastoupením přírodních biotopů chráněných evropskou směrnicí o ochraně přírodních stanovišť,  především pak širokolistých teplomilných trávníků na vápnitém podloží a druhově bohatých smíšených doubrav, s charakteristickým výskytem velkého množství ohrožených a chráněných druhů rostlin a živočichů. K ochraně těchto biotopů prohlásil Ústecký kraj v roce 2012 toto území přírodní památkou.

 

Území přírodní památky pokrývají v současné době dva zcela odlišné typy vegetace, odrážející různý způsob historického využívání pozemků. Zatímco její západní část je porostlá dubohabrovým hájem  s přechody k suťovým lesům a teplomilným doubravám, pro část východní je charakteristická převaha širokolistých teplomilných trávníků, rozčleněných místy pásy či shluky křovin a pozůstatky starých sadů.  Druhové složení obou těchto vegetačních formací nicméně naznačuje, že mohou být výsledkem velmi dlouhého historického vývoje. Zatímco dlouhou kontinuitu lesního prostředí v západní části území potvrzuje například výskyt hmyzu úzce vázaného na prostředí původních opadavých lesů přirozené druhové skladby (například reliktní nelétavé druhy nosatců z rodu Acalles), v části východní může přítomnost některých rostlinných druhů považovaných za relikty otevřené staroholocénní lesostepi naopak potvrzovat, že historie jejího pastevního využívání může být stará i tisíce let.

 

Biologické průzkumy lokality provedené v posledních letech potvrdily její mimořádné druhové bohatství především u cévnatých rostlin, hub a hmyzu, a to jak u biotopů lesních, tak i nelesních.

 

V lese, který byl kdysi obhospodařován výmladkovým způsobem a zahrnuje dosud pestrou škálu vegetačních typů od mezofilních hájů na čerstvě vlhkých půdách a v okolí pramenišť až k teplomilným doubravám s mochnou bílou (Potentilla alba), je možné z ohrožených a chráněných druhů cévnatých rostlin pozorovat například oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), okrotici bílou (Cephalanthera damasonium), lilii zlatohlávek (Lilium martagon) nebo plamének přímý (Clematis recta). Velmi bohatá je zdejší mykoflóra, která zahrnuje kromě chráněného pavučince nancyského (Cortinarius nanceiensis) například i kriticky ohrožené druhy pečárku Benešovu (Agaricus benesii), chřapáč chlupatý (Helvella villosa) a šťavnatku dvoubarvou (Hygrophorus persoonii), vzácné teplomilné hřiby jako je například hřib bronzový (Boletus aereus) nebo pružný (Aureoboletus gentilis) a mnoho dalších vzácných a ohrožených druhů hub (například ryzec citronový - Lactarius citriolens, muchomůrku ježohlavou - Amanita solitaria,  vláknici jurskou - Inocybe adaequata aj.).

 

Ze vzácných druhů lesních brouků zastižených na území přírodní památky je kromě výše zmiňovaných nosatců rodu Acalles možné jmenovat například tesaříka Axinopalpis gracilis, z pavouků pak pavučenku Gongylidiellum edentatum.

 

Velmi bohatá je především flóra a fauna teplomilných širokolistých trávníků s dominantními travami sveřepem vzpřímeným (Bromopsis erecta) či válečkou prapořitou (Brachypodium pinnatum), které se zachovaly na území opuštěných pastvin a starých sadů ve východní části přírodní památky. Z cévnatých rostlin zastoupených bohatě v těchto typech vegetace je možné na prvním místě jmenovat kriticky ohrožené druhy podkovku chocholatou (Hippocrepis comosa) a pupavu bezlodyžnou prodlouženou (Carlina acaulis subsp. caulescens), které tvoří na území přírodní památky nejsilnější místní populace v Čechách, kde se jinak vyskytují jen zcela výjimečně. Významná je rovněž přítomnost nejnápadnější geograficky původní evropské orchideje střevíčníku pantoflíčku (Cypripedium calceolus), stejně jako bohatý výskyt celé řady dalších chráněných či ohrožených druhů rostlin, jako jsou zimostrázek alpský (Polygala chamaebuxus), čičorka pochvatá (Coronilla vaginalis), zvonek klubkatý (Campanula glomerata), chrpa chlumní (Centaurea triumfettii), kozinec dánský (Astragalus danicus), kozinec rakouský (Astragalus austriacus), sasanka lesní (Anemone sylvestris), hořeček brvitý (Gentianopsis ciliata), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), lilie zlatohlávek (Lilium martagon) a další.

 

Nelesní část přírodní památky hostí rovněž velký počet vzácných druhů hmyzu. Byla zjištěna přítomnost téměř šesti set druhů motýlů, včetně kriticky ohroženého soumračníka žlutoskvrnného (Thymelicus acteon) či přástevníka mařinkového (Watsonarctia casta), na hojný zimostrázek alpský je - jako na jedné z několika mála lokalit v Čechách - vázána bohatá populace pestré krásněnky žlutočervené (Hypercallia citrinalis). Významná je však i přítomnost dalších vzácných či ohrožených druhů motýlů, např. travařky stepní (Oria musculosa), ostruháčka trnkového (Satyrium spini), pestrobarvce petrklíčového (Hamearis lucina), vřetenušky pozdní (Zygaena laeta) či píďalky dřínové (Asthena anseraria), z brouků pak například chrobáka ozbrojeného (Odontaeus armiger), hrobaříka velkého (Nicrophorus germanicus) nebo chroustka Omaloplia nigromarginata.

 

Podkovka chocholatá v Čechách

 

Otázka původnosti výskytu podkovky chocholaté (Hippocrepis comosa) v Čechách byla českými botaniky diskutována po mnoho desetiletí. Jedná se o evropský druh s centrem rozšíření v Alpách a jejich předhůří, jehož areál zasahuje na sever až k okraji severoněmecké nížiny. O výskytu v Čechách existovaly velmi dlouho pouze staré literární údaje, vztahující se k ojedinělým nálezům z druhé poloviny 19. století, k nimž mělo dojít na Radobýlu u Litoměřic a u východočeského Opočna. Tyto nálezy se však na žádné z uvedených  lokalit nedařilo ověřit již v době, kdy byly poprvé publikovány. Prakticky po celé dvacáté století byl proto tento druh v Čechách považován za nezvěstný, přičemž jeho případný historický výskyt byl často hodnocen jako nepůvodní.

Až v roce 1994 byla opět potvrzena dosud trvající přítomnost podkovky v okolí Opočna a teprve v roce 2006 byla překvapivě objevena bohatá populace v Evaňské rokli. Po třech letech pak byl zjištěn výskyt druhu rovněž na nedaleké lokalitě Bytiny a v pražském univerzitním herbáři byl dodatečně objeven zapomenutý sběr z Radobýlu, který je datován rokem 1916.

 

Na všech v současné době známých českých lokalitách se podkovka chocholatá vyskytuje na druhově bohatých přírodních stanovištích, která velmi dobře odpovídají jejím stanovištním nárokům známým z ostatních částí jejího areálu. V české kotlině může být řazena k tzv. dealpinským reliktům - druhům, které po zániku chladné otevřené lesostepi raného holocénu našly útočiště v horském bezlesí vápencových Alp, zatímco v nižších a vzdálenějších polohách se mohly zachovat pouze na ojedinělých extrémních stanovištích, které v poledové době z různých důvodů nemohly zarůst dřevinami.

 

V zemích, kde je běžnou součástí místní flóry, byla podkovka chocholatá tradičně vyhledávanou léčivou bylinou a patřilo jí rovněž významné místo v lidových pověstech. Někde jí byla připisována moc lámat okovy a zámky, jinde se tradovalo, že pokud při kosení trávy narazí kosa na tuto rostlinu, samovolně uskočí. Nezaměnitelný tvar plodů, které se v době zralosti rozpadají na charakteristické podkovovité části, evokoval lidové představy o magických vazbách této byliny k hrubým přírodním silám spojeným s železem, s procesy jeho tváření a přeměny a s jeho tradiční ochrannou a podpůrnou rolí v lidském životě.