37 - Údlické Doubí

 

 

 

Údlické doubí představuje lesnatý pahorek asi 1 km JV od okraje Chomutova a přibližně 1,2 km S od obce Údlice. Rozloha lokality je 43,9 ha a rozkládá se v nadmořské výšce 341 - 353 m n. m. Nízký pahorek ve tvaru ploché nesouměrné kupy pokrývá lesní porost s převahou dubu zimního s přežívající populací roháče obecného (Lucanus cervus). 

 

Z hlediska geomorfologického členění náleží lokalita k celku Mostecká pánev a okrsku Jirkovská pánev a nachází se v jedné z nejteplejších a nejsušších oblastí Čech. Geologické poměry širšího okolí jsou charakterizovány převážně písky, štěrky a jíly třetihorního stáří, překrytými místy kvartérními smíšenými sedimenty. Půdní pokryv lokality tvoří těžké půdy na slínovcích, na jižních svazích se vyvinula díky historickému lesostepnímu charakteru vegetace černozem. 

 

Vegetace lokality je tvořena převážně listnatým lesem s převahou dubu zimního (Quercus petraea), který svým druhovým složením odpovídá ochuzeným habrovým a mochnovým doubravám a je v různé míře ovlivněn lesním hospodářstvím, dřívějším využíváním území jako vojenského cvičiště i imisním spadem. Přestože místní květena je proto oproti dochovaným historickým údajům do značné míry ochuzena, i dnes je možné se zde setkat s některými význačnými druhy ohrožených a vzácných rostlin, jako je černýš hřebenitý (Melampyrum cristatum), locika dubová (Lactuca quercina), srpice barvířská (Serratula tinctoria) nebo chráněná lilie zlatohlávek (Lilium martagon). 

 

Důvodem pro zařazení území mezi evropsky významné lokality je trvalý výskyt roháče obecného (Lucanus cervus). Roháč obecný je největším evropským broukem. Je rozšířen po celé Evropě od Portugalska po Ukrajinu a od jižní Skandinávie po střední Itálii a Balkán a obývá především zachovalé staré dubové nebo smíšené lesy. 

 

Tento druh se vyznačuje výrazným sexuálním dimorfismem - tj. odlišným vzhledem samců a samic. Zatímco samci dorůstají velikosti až 75 mm a jsou ozbrojeni mohutnými kusadly, samice jsou podstatně menší s kratšími, velmi ostrými kusadly a dorůstají velikosti nejčastěji kolem 40 mm. Samice roháčů kladou vajíčka do trouchnivějících pařezů, kmenů a klád. Larvy roháčů se po vylíhnutí vyvíjejí 3 až 8 let především v trouchnivém dřevě pařezů a kořenů listnatých stromů, hlavně dubů. Dospělí brouci létají pouze krátce - od května do července, na okrajích lesů, lesních průsecích a lesních světlinách, a živí se mízou listnatých stromů, kterou sají a olizují. 

 

Na Chomutovsku se roháč zdržuje především na lokalitách se staršími dubovými porosty, v parcích a dubových alejích. Díky menší úživnosti prostředí jsou zdejší exempláře menší než např. jedinci z jižní Moravy, nebo z Křivoklátska. U samic je běžná velikost kolem 40 mm, samci o velikosti větší než 55 mm jsou již vzácností. 

 

Roháč obecný je ohrožen především nevhodným lesním hospodařením. Nejvíce ohrožujícím faktorem je odstraňování starého dřeva, vytrhávání pařezů a orba pasek. Dalším rizikem je přemnožení černé zvěře, která s oblibou vyhledává larvy roháčů. Vývoj roháčů není možný ani v jehličnatých monokulturách. 

 

Z dalších význačných druhů lesních brouků je možné na lokalitě zastihnout například dravého a chráněného krajníka hnědého (Calosoma inquisitor), tesaříka pilunu (Prionus coriarius), tesaříka Stenocorus quercus nebo kovaříky Ampedus nigroflavus a Procraerus tibialis.

 

  • roháč obecný (Lucanus cervus)
 
 

Nepoužívejte tyto fotografie bez souhlasu autora. Více informací ZDE.