40 - Novodomské a polské rašeliniště

 

 

 

Evropsky významná lokalita Novodomské a Polské rašeliniště zaujímá část náhorní planiny v centrální části Krušných hor, a skládá se ze tří oddělených částí o celkové výměře 2 505 ha. Přírodní rezervace Prameniště Chomutovky zahrnuje dvě z těchto částí o rozloze 1 961 ha. Byla vyhlášena především k ochraně biotopů horských vrchovišť, na které místy navazují rašelinné smrčiny a zbytky přirozených bukových lesů a horských luk. 

 

Geologické podloží tvoří převážně horniny krušnohorského krystalinika, reprezentované šedými a červenými rulami svrchních starohor až spodních prvohor. Rulové zvětraliny jsou v místech rašelinišť při povrchu překryty holocénními organickými sedimenty rašelinišť s mocností rašeliny až 10,5 m (rašeliniště Pod Novoveským vrchem patří k nejhlubším ložiskům rašeliny ve střední Evropě). Půdy v okolí rašelinišť jsou většinou mělké až středně hluboké, nejrozšířenějším půdním typem jsou podzolové lesní půdy s různým stupněm podzolizace. Zrnitostním složením se jedná o půdy písčitohlinité a hlinitopísčité s příměsí štěrku. 

 

Krušnohorská rašeliniště vrchovištního a přechodového typu začala vznikat již v raném postglaciálu při ústupu pevninského ledovce. Při nadbytku srážkové či podzemní vody v relativně chladném podnebí, v podmínkách trvalého zamokření terénu a v prostředí chudém na živiny a bazické kationty docházelo postupně k rozvoji rozsáhlých porostů vlhkomilných mechorostů rodu Sphagnum - rašeliníků, které nahradily původní ostřicovo - blatnicové močály odpovídající kontinentálnímu klimatu pozdní doby ledové. Podmínkou takového vývoje byl především trvalý nadbytek vody ať už srážkové (rašeliniště ombrogenní), nebo podzemní (rašeliniště topogenní). Pletiva rašeliníků se vyznačují zvláštní anatomickou stavbou, díky níž mohou pasivně přijímat a zadržovat velké množství vody v rozměrných odumřelých buňkách, zvaných hyalocyty. Husté a trvale přirůstající porosty rašeliníků jsou proto neustále nasyceny vodou; v jejich spodních vrstvách tak vládne anaerobní prostředí, při němž je blokován normální rozklad odumřelých rostlinných pletiv a dochází k procesu tzv. rašelinění. Zatímco rašelinné vrstvy v průběhu posledních tisíciletí postupně „přirůstaly", extrémní podmínky těchto stanovišť (silné zamokření, silně kyselá reakce půdního prostředí a naprostý nedostatek živin) nedovolovaly rozvoj normální lesní vegetace. Charakteristická vegetace horských, klimaticky podmíněných rašelinišť (vrchovišť) tak po celou poledovou dobu zůstala - bez ohledu na postupné změny podnebí - pozoruhodně neměnná. V současné době proto tyto biotopy představují památné pozůstatky původních vegetačních forem raného holocénu, které jsou do určité míry podobné tundře dalekého severu a často poskytují útočiště typicky severským (boreálním) druhům rostlin a živočichů. Vrstvy rašeliny, vznikající postupným přirůstáním rašeliníku, dosahují na některých krušnohorských lokalitách mocnosti 7 - 10 m. 

 

Po dosažení určité kritické výšky vrchoviště odroste rašeliník z dosahu zamokřených horizontů, jeho růst se zpomalí a nakonec ustane; ve vegetaci převládnou malé keříčky řádu Ericales (brusinka, borůvka, vlochyně, šicha, vřes, vzácně též rojovník či kyhanka), některé traviny jako bezkolenec modrý (Molinia caerulea), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), metlice trsnatá (Deschampsia caespitosa) nebo suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum) a živé rašeliniště se přemění ve vřesoviště, postupně zarůstající rašelinnou klečí (Pinus × pseudopumilio), břízou pýřitou (Betula pubescens) a smrkem ztepilým (Picea excelsa), do té doby přítomných především na okrajích vrchoviště se zvýšeným obsahem minerálních živin. Konečnou fázi tohoto vývoje pak představují rašelinné smrčiny - původní lesní vegetace organogenních půd na náhorní planině Krušných hor. V posledním století byl tento přirozený vývoj vegetace horských vrchovišť v Krušných horách výrazně urychlen jejich umělým odvodněním, které bylo prováděno v souvislosti s pěstováním lesa a s lokální těžbou rašeliny, probíhající zejména v 19. století. 

 

Území se skládá ze tří poměrně rozsáhlých souvislých celků s obdobným charakterem vegetace. Jádrem oblasti severně a západně od Hory Svatého Šebestiána jsou tři velká zachovalá rašeliniště - Pod Jelení horou, Pod Novoveským vrchem a Polské rašeliniště, doplněná menšími, či těžbou narušenými ložisky rašeliny - rašeliniště Pod Stažným rybníkem, Schreiberovo a Šebestiánské rašeliniště. Součástí chráněného území jsou i horské louky v místech zaniklé obce Jilmová a zajímavé plochy s výskytem vstavačovitých rostlin a plavuníků na jižním svahu Novoveského vrchu. V nejsevernější části území, při západním úpatí hory Čihadlo, dosahují významnější rozlohy rovněž porosty acidofilních bučin.

 

Pro území jsou charakteristická především rašeliniště vrchovištního typu. Jedná se o vrchoviště s borovicí rašelinnou (Pinus x pseudopumilio) i otevřená vrchoviště s vrchovištními šlenky, na místech bývalé a současné těžby rašeliny a na plochách odvodněných je pak zastoupena vegetace degradovaných vrchovišť. Vrchoviště jsou obklopena podmáčenými a rašelinnými smrčinami, které jsou plošně nejrozsáhlejší vegetační jednotkou celého území. Komplex rašelinných a podmáčených smrčin maloplošně doplňují rašelinné březiny s břízou pýřitou (Betula pubescens agg.), jen ojediněle se vyskytuje borovice blatka (Pinus rotundata). Na minerálních půdách dosud převládají porosty přípravných dřevin, které nahradily původní smrkové kultury poškozené půrmyslovými imisemi. Z chráněných a ohrožených druhů rostlin jsou na zdejších rašeliništích zastoupeny například kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia), šicha černá (Empetrum nigrum), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), ostřice bažinná (Carex limosa), bříza trpasličí (Betula nana), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) nebo rojovník bahenní (Ledum palustre). Na mokrých loukách, prameništích a travnatých ladech je z ohrožených rostlin možné zastihnout například zábělník bahenní (Comarum palustre), zdrojovku pobřežní (Montia hallii), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), starček potoční (Tephroseris crispa) nebo několik druhů plavuníků (rod Diphasiastrum). 

 

Celé území má mimořádný význam pro krušnohorskou populaci tetřívka obecného (Tetrao tetrix) a zdejší rašeliniště proto patří k jádrovým zónám ptačí oblasti Novodomské rašeliniště - Kovářská, zřízené k jeho ochraně. Z dalších ohrožených druhů ptáků zde hnízdí zejména bekasina otavní (Gallinago gallinago) a sýc rousný (Aegolius funereus) . Na vodní plochy a vrchovištní šlenky jsou vázáni obojživelníci, například čolek horský (Mesotriton alpestris), z chráněných plazů jsou hojní především zmije obecná (Vipera berus) a ještěrka živorodá (Zootoca vivipara). 

 

Území evropsky významné lokality je rovněž bohaté na vzácné druhy bezobratlých živočichů, jejichž zdejší výskyt má často reliktní a izolovaný charakter. Unikátní je především fauna pavouků, která zahrnuje i velmi vzácné a indikačně významné druhy, jako jsou skákavky Talavera thorelli, Talavera parvistyla a Sibianor larae, či vzácní křižáci Araneus nordmani či Nuctenea silvicutrix. Z vážek byly zastiženy vzácné horské druhy lesklice horská (Somatochlora alpestris) a severská (S. arctica). Pro okolí Hory Sv. Šebestiána je charakteristický pravidelný výskyt kriticky ohroženého střevlíka lesklého (Carabus nitens), za boreální relikty lze označit též mandelinku Chrysomela lapponica nebo motýly žluťáska borůvkového (Colias palaeno), modráska stříbrolemého (Vaciniina optilete) nebo píďalku klikvovou (Carsia sororiata). 

 

Rašeliništní fauna bezobratlých je vesměs silně ohrožena postupným odvodňováním otevřených vrchovišť a následným zapojováním dřevinné vegetace, především borovice rašelinné. Člověkem podporovaný nástup lesa na tato původně otevřená stanoviště tak stále zužuje životní prostor těchto vzácných pozůstatků chladných období raného holocénu.

 

 

  • rosnatka okrouhlolistá
  • střevlík lesklý (Carabus nitens)
 
 

Nepoužívejte tyto fotografie bez souhlasu autora. Více informací ZDE.