49 - Kateřina mokřad

 

 

 

Evropsky významná lokalita a přírodní památka Kateřina mokřad se rozkládá na ploše 9,8 ha. Lokalita je tvořena dvěma mokřady (severní a jižní tůň) v bezodtoké terénní sníženině v jinak plochém, resp. mírně zvlněném pánevním reliéfu, významnými výskytem stabilní populace kuňky obecné (Bombina bombina), která se v severní tůni rozmnožuje.

 

Z hlediska geomorfologického členění náleží lokalita ke Krušnohorské soustavě, k celku Mostecká pánev a okrsku Chabařovická pánev. Nachází se v jedné z nejteplejších a nejsušších oblastí Čech. Geologické poměry širšího okolí jsou charakterizovány převážně mioceními jezerními jíly a písky s hnědouhelnými slojemi mosteckého souvrství. Hlavní půdní typy lokality tvoří luvizemě a luvizemě glejové.

 

Vegetace lokality je tvořena převážně litorálními pásy kolem vodních ploch, vodní vegetací a topolovými kulturami u severní tůně i jižní tůně. V litorálních porostech dominuje orobinec širolistý (Typha latifolia) a zevar (Sparganium sp.), méně jsou zastoupeny vrby (Salix spec.), skřípinec jezerní (Schoenoplectus lacustris), na bahnitých okrajích i skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), zblochan vzplývavý (Glyceria fluitans), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea), vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum), čistec bahenní (Stachys palustris), kostival lékařský (Symphytum officinale), žabník jitrocelový (Alisma plantago-aquatica) nebo bahnička mokřadní (Eleocharis palustris). V lesíku u jižní tůně dominuje topol kanadský (Populus x canadensis), vzácně je zastoupena bříza bělokorá (Betula pendula) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). V keřovém podrostu pak bez černý (Sambucus nigra) nebo svída krvavá (Cornus sanguinea). K lesíku z jihu přiléhá skládka stavební suti a různých zemin, která zarůstá běžnou ruderální vegetací a je využívána jako zimoviště pro žábu blatnici skvrnitou (Pelobates fuscus).

 

Důvodem pro zařazení území mezi evropsky významné lokality byl trvalý výskyt kuňky obecné (Bombina bombina). Kuňka patří mezi silně ohrožené druhy žab. Druh je ohrožen zejména změnami vodního režimu v krajině, kterým jsou například odvodňování luk a lesů, regulace a zatrubňování potoků nebo zasypávání jezírek a tůní.

 

Jedná se o žáby s denní aktivitou, i když hlas samců se často ozývá i po setmění. Kuňky začínají po zimní hibernaci aktivovat v závislosti na počasí zhruba od poloviny března. Po procitnutí ze zimního spánku se stěhují do nejbližších, často malých nádrží, kde čekají na deště. K rozmnožování si pak vyberou čistou nádrž zarostlou jemnolistou vegetací. Samice snáší stovky vajíček ve dvou až třech dávkách. Vývoj pulce v žábu trvá asi 62 až 70 dní. Po páření se kuňky přesouvají do nádrží, které nemusí být tak čisté jako rozmnožiště, ale musí být bohaté na potravu. Na sklonku léta se mohou zdržovat třeba jen na blátivých místech, kde se intenzivně vykrmují. Díky zvláštnímu mechanismu příjmu potravy, kdy kořist uchvacují přímo čelistmi, nikoli vymrštěným jazykem jako ropuchy a skokani, mohou kuňky lovit kořist i pod vodou. Od konce září do počátku listopadu, v souvislosti s nástupem chladného počasí si vyhledají vhodná místa na souši, kde často i hromadně zimují.

 

Severní tůň je významným rozmnožištěm početné populace kuňky a zároveň místem, kde se pulci vyvíjejí v dospělce. Zároveň tuto tůň využívá kuňka také jako místo vykrmování před zimou. Jako zimoviště preferuje lesní stanoviště především v jižní části lokality, nemalá část populace však zimuje i v bezlesí v okolí mokřadu.

 

Z ostatních druhů obojživelníků byl na území přírodní památky prokázán hojný výskyt skokana skřehotavého (Rana ridibunda), ropuchy obecné (Bufo bufo) a velmi hojný výskyt čolka obecného (Lissotriton vulgaris). Méně častý je čolek velký (Triturus cristatus) a blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), vzácně byl potvrzen výskyt skokana štíhlého (Rana dalmatina) a skokana hnědého (Rana temporaria).

 

 

  • ropucha obecná (Bufo bufo)
 
 

Nepoužívejte tyto fotografie bez souhlasu autora. Více informací ZDE.