20 - Vrch Hazmburk

Evropsky významná lokalita a přírodní památka zahrnuje vrchol, svahy i úpatí 418 m vysokého vrchu Hazmburk, někdy též označovaného jako Klapý, se zříceninou hradu, nápadné dominanty dolního Poohří. Chráněné území se rozkládá na ploše 31.4 ha. Předmětem ochrany evropsky významné lokality je zejména místní populace dvou evropsky významných druhů hmyzu: endemického poddruhu saranče skalní (Stenobothrus eurasius bohemicus), nalézaného pouze na několika kopcích Českého středohoří a motýla přástevníka kostivalového (Euplagia quadripunctaria). Výslunné skalnaté svahy kopce však hostí celou řadu dalších vzácných a ohrožených druhů rostlin i živočichů.

 

Geomorfologicky náleží chráněné území do oblasti Středočeská tabule a celku Dolnooharská tabule. Jedná se o osamocený neovulkanický kužel, který vznikl vypreparováním žíly nefelinického bazanitu z pokrývky křídových slínovců. Jeho původ souvisí se sopečnou činností v době třetihor, která byla v severních Čechách velmi intenzivní a měla centra v Českém středohoří a Doupovských horách.. Oproti stejně vzniklým kopcům Českého středohoří je vulkanická kupa Házmburku výrazně předsunutá a představuje tak pro široké okolí budované převážně sedimenty České křídové tabule ústřední krajinnou dominantu. Pod vrcholem kopce se nacházejí skalní útvary vytvořené mrazovým zvětráváním v průběhu chladných období čvrtohor.

 

Na přelomu 19. a 20. století, v letech 1882, 1897, 1898, 1899, 1900 a 1939, došlo na úbočí vrchu opakovaně k půdním sesuvům, které v obci Klapý postupně zničily 100 domů. V současnosti jsou zde evidovány 3 oblasti potencionálních sesuvů a v severní části jeden sesuv aktivní. V jižní části území bylo v minulosti několik lomů.

 

Stejně jako blízké vulkanické kopce Českého středohoří je Hazmburk význačný především přítomností reliktní skalní a stepní vegetace, jejíž původ sahá do samých počátků holocénu a zahrnuje zřejmě i prvky přítomné zde už na sklonku doby ledové před 15 - 20 tisíci lety. Zatímco tato reliktní skalní step pokrývá temeno a jižní a jihozápadní úbočí vrchu přímo pod hradní zříceninou, severní svahy jsou porostlé převážně smíšeným lesem na živinami bohatých sutích, který byl v minulosti ovlivněn výsadbou stanovištně nevhodných jehličnanů a geograficky nepůvodních druhů dřevin - např. modřínu opadavého (Larix decidua), smrku ztepilého (Picea abies), borovice černé (Pinus nigra), trnovníku akátu (Robinia pseudoacacia). Zbytky starých ovocných stromů naznačují, že zde v minulosti byly přítomny extenzivní ovocné sady a lesní porosty byly založeny relativně nedávno.

 

Z hlediska biodiverzity je zdaleka nejhodnotnější právě skalní step na jižním a jihozápadním svahu, kde lze z chráněných druhů rostlin pozorovat například hlaváček jarní (Adonis vernalis), bělozářku liliovitou (Anthericum liliago), kozinec rakouský (Astragalus austriacus), kozinec dánský (Astragalus danicus), tařici skalní (Aurinia saxatilis) a další.

 

Stepní biotopy na Hazmburku se vyznačují rovněž výskytem mnoha vzácných druhů hmyzu, z nichž nejvýznamnější je saranče skalní česká (Stenobothrus eurasius bohemicus). Jedná se o svébytnou místní rasu druhu, jehož současný areál se rozkládá z největší části ve stepní zóně střední a jihovýchodní Evropy a Sibiře, zatímco ve střední Evropě je zastoupen pouze v malých izolovaných populacích coby pozůstatek chladných stepí raného holocénu. Na Hazmburku obývá saranče skalní česká strmé skalnaté stráně s rozvolněnými porosty kostřav výhradně na jižních nebo jihovýchodních svazích pod zříceninou hradu. Teplé a suché mikroklima těchto stanovišť, potřebné pro larvální vývoj, je pravděpodobně nejdůležitějším faktorem podmiňujícím její výskyt. Saranče skalní česká, jejíž celosvětový výskyt je omezen pouze na několik vulkanických kopců severozápadních Čech, je pro svou vzácnost zahrnuta mezi druhy uvedené v příloze evropské směrnice o ochraně přírodních stanovišť.

 

Druhým celoevropsky chráněným druhem Hazmburku je nápadný motýl přástevník kostivalový (Callimorpha quadripunctaria). Vyskytuje se od Pyrenejského poloostrova a jižní Anglie po západní Rusko (jižní Ural), v jižní části areálu druh zasahuje až do Íránu a jižního Turkmenistánu. Na jih zasahuje až na Sicílii, zatímco severní hranice rozšíření v Evropě prochází jižní polovinou Německa a jižním Polskem a Pobaltím. V České republice se přástevník kostivalový vyskytuje dosud relativně hojně v některých oblastech v nižších a středních polohách, ve vyšších polohách však naopak vymizel a v celých oblastech státu již posledních desetiletíchj chybí. Tento druh preferuje skalnaté lesostepi, osluněné křovinaté stráně, řídké teplomilné doubravy, teplé suťové lesy, ale i osluněné lesní průseky. Dospělce ve dne zastihneme nejčastěji na porostech nektaronosných rostlin, především sadce konopáče (Eupatorium cannabinum). Druh má jednu generaci v roce, dospělci se vyskytují od konce června do začátku září, s vrcholem letu v poslední dekádě července a první polovině srpna. Létá ve dne i v noci, v noci je možné jej přilákat na světlo. Samice kladou vajíčka jednotlivě na živné rostliny. Housenky jsou polyfágní, živí se především hluchavkami, šalvějemi, sadcem konopáčem, starčky, vrbovkami, ale i některými listnatými dřevinami (např. lískou, ostružiníky nebo zimolezy). Housenky se líhnou v září, přezimují a kuklí se v květnu následujícího roku při povrchu země v zápředku. Na Hazmburku lze tohoto motýla spatřit zejména při úpatích kopce v křovinatých lemech a starých sadech.

 

Z dalších vzácných a chráněných druhů hmyzu přítomných trvale na území přírodní památky lze jmenovat například zlatohlávka huňatého (Tropinota hirta), kobylku cvrčivce révového nebo motýly otakárka ovocného (Iphiclides podalirius), soumračníka čárkovaného (Hesperia comma) a ostruháčka trnkového (Satyrium spini).