36 - Chomutov-zoopark

Lokalita leží na východním okraj Chomutova. Území o rozloze cca 45 ha se rozprostírá v mírně zvlněném, uměle přetvořeném terénu s nadmořskou výškou 336 - 360 m. n.m. Přibližně 80% rozlohy lokality se nachází na území Podkrušnohorského zooparku Chomutov. Na jihu na území navazuje Kamencové jezero a Velký Otvický rybník, na východě pokračuje území výběhy zooparku. V území přežívají populace chráněných saproxylických brouků páchníka hnědého (Osmoderma barnabita) a roháče obecného (Lucanus cervus). 

 

Z pohledu geologie spadá území do okrsku Jirkovské pánve, Podkrušnohorské oblasti v hercynském systému. Území leží na třetihorním souvrství písků a jílů usazených v rámci podkrušnohorské pánve. Jako následek vyzvednutí krystalických břidlic zde došlo k usazování hlinito-kamenitých sutí. V rámci lokality docházelo v historii k ukládání odvalů z těžby kamencových břidlic a pravděpodobně i z těžby uhlí. Co do geomorfologie a reliéfu se tak jedná o uměle upravené území. Z pedologického hlediska je část území zavezena, lze zde nalézt antropozemě různých fyzikálních a chemických vlastností, a arenické a pelické kambizemě. 

 

Lokalita se vyskytuje na území, které bylo v minulosti silně využíváno člověkem. Mezi nejstarší doklady patří údaje o využívání pro deponie horninového odpadu z těžby kamencových břidlic v letech 1558 - 1758. Je patrné, že krajina byla zalesněna jen řídce, přičemž se jednalo o výmladkové hospodaření, které pokrývalo nároky na palivové dřevo, ale i nároky na stavební dřevo - výdřevy v dolech atp. Zajímavý je také Kamenný rybník (severní část EVL), který vznikl pravděpodobně po těžbě uhlí. Ještě při I. vojenském mapování v letech 1764-1768 nebyl zachycen kaštanový sad, který měli založit jezuité již v 17. století. Kamencové jezero vzniklo propadem dolů a následným zatopením kolem roku 1818. Zoopark, který tvoří většinu lokality, byl založen v roce 1975 na místě bývalého lesního divadla, dubového lesa a starých ovocných sadů. Jedná se o nejmladší zoologickou zahradu v ČR. Walter Markel, který zahradu založil, ji od počátku koncipoval jako rozsáhlý lesopark. Od založení se zde chovají evropští býložravci a vodní ptáci. Jedná se například o daňky, jeleny, zubry, muflony, koně Převalského, tedy zvířata pomáhající udržovat savanový ráz území. Zoopark je sice nejmladší v ČR, ale se svými 112 ha patří mezi největší. Zoopark v současnosti chová 180 druhů zvířat o asi 1000 jedincích. 

 

Soubor zooparku zahrnuje enklávy teplomilných černýšových doubrav, solitérní stromy, vodní plochy a luční porosty a příměstské rekreační území. Lokalita je antropogenně silně ovlivněna, tudíž přirozené dubohabřiny jsou spíše potlačeny. V roce 1975 byla vytvořena zoo s výběhy býložravců, pro něž byla upravena část porostů, čímž na některých polohách vznikla velmi zajímavá stanoviště savanového typu. V rámci zoo také nalezneme sad kaštanovníku setého (Castanea sativa Mill.), který představuje podle některých pramenů nejseverněji umístěný plodící porost kaštanovníku v Evropě. Výjimečné nejsou rovněž dubové háje, směrem ke správní budově lze nalézt bukové porosty a východně od správní budovy porosty borovice; v jihovýchodní části lokality již mimo území zooparku pak nalezneme zbytky rekultivačních výsadeb v podobě roztroušeně rostoucích stromů. 

 

Fauna lokality je určována především přítomností zooparku, který se zaměřuje na chov evropských býložravců a vodních ptáků. Jedná se například o daňky mezopotámské (Dama mesopotamica), jeleny (Cervus elaphus bactrianus, C. elaphus, Elaphurus davidianus), zubry evropské (Bison bonasus bonasus), muflony (Ovis aries musimon), koně Převalského (Equus przewalskii) aj. 

 

Důvodem pro vyhlášení evropsky významné lokality však byl výskyt ohrožených evropsky významných druhů brouků: páchníka hnědého (Osmoderma barnabita) a roháče obecného (Lucanus cervus). 

 

Páchník hnědý je saproxylický (tj. na mrtvém dřevu žijící) brouk, který žije ve stromových dutinách listnatých dřevin, chráněných před deštěm. Preferuje osluněné stromy, proto je často nalézán v alejích, parcích nebo na soliterně stojících stromech. Larvy mají 3-4letý vývoj v trouchnivém dřevu. Dospělé brouky je možno zpozorovat v období od května do září. V jedné dutině se vyvíjí maximálně okolo 15 jedinců, přičemž dutinu opouští jen necelá desetina dospělých brouků, kteří navíc létají jen na krátké vzdálenosti. Dospělci vydávají charakteristický zápach připomínající vůni staré vydělávané kůže. Vzhledem ke specifickému způsobu života páchníka hnědého je třeba na místech jeho výskytu zachovat stojící dutinové i mrtvé stromy a udržet v okolí přirozenou věkovou strukturu dřevinné vegetace, aby brouk mohl při rozpadu dutin průběžně osídlovat další stromy. Při odstraňování dutinových stromů a větví z bezpečnostních důvodů je pak žádoucí, aby skácené stromy s osídlenými dutinami byly ponechány jednu sezónu nedaleko místa výskytu, popř. na jiných blízkých vhodných místech, aby dospělci mohli přesídlit do jiné dutiny. 

Roháč obecný je největším evropským broukem. Je rozšířen po celé Evropě od Portugalska po Ukrajinu a od jižní Skandinávie po střední Itálii a Balkán. Obývá především zachovalé staré dubové nebo smíšené lesy. Tento druh se vyznačuje výrazným sexuálním dimorfismem - tj. odlišným vzhledem samců a samic. Zatímco samci dorůstají velikosti až 75 mm a jsou ozbrojeni mohutnými kusadly, samice jsou podstatně menší s kratšími, velmi ostrými kusadly a dorůstají velikosti nejčastěji kolem 40 mm. Larvy roháčů se po vylíhnutí vyvíjejí 3 až 8 let, na rozdíl od páchníka hnědého však především v trouchnivém dřevě pařezů a kořenů listnatých stromů, hlavně dubů. Na Chomutovsku se roháč zdržuje především na lokalitách se staršími dubovými porosty, v parcích apod. Díky menší úživnosti prostředí jsou zdejší exempláře menší než např. jedinci z jižní Moravy nebo z Křivoklátska. U samic je běžná velikost kolem 40 mm, samci o velikosti větší než 55 mm jsou již vzácností. 

 

Kromě obou uvedených druhů byly na územní evropsky významné lokality zjištěny i další ohrožené druhy dřevních brouků, jako jsou například kovařík Ampedus cardinalis, tesařík Rhamnusium biolor nebo kriticky ohrožený potemník Tenebrio opacus.