9 - Na Černčí

 

 

 

Přírodní rezervace Na Černčí byla zřízena Okresním národním výborem v Litoměřicích v roce 1990 na výměře 7,6 ha. Rezervace byla zřízena k ochraně vápnomilného boru s mimořádným bohatstvím vzácných a chráněných druhů rostlin. 

 

Rezervace se rozkládá v nadmořské výšce 300 - 315 m na v plochém terénu charakteristickém pro zbytky starého tercierního reliéfu v Úštěcké pahorkatině. Podloží je tvořeno polohami vápnitých slínovců a pískovců svrchní křídy, překrytých kvartérními vápnitými sprašemi. Tato souvrství křídových sedimentů jsou v širším okolí často narušena tektonicky založenými erozními depresemi zanořenými pod původní úroveň starého reliéfu, což vytváří specifický ráz Úštěcké pahorkatiny i sousedních Polomených hor. Půdním typem jsou písčitohlinité rendziny s vysokým obsahem vápníku.

 

Chráněné území tvoří izolovaný porost borovice lesní obklopený zemědělskými pozemky, který se místy vyznačuje sníženou výškou i zápojem. Bylinné patro je charakteristické dominancí válečky prapořité (Brachypodium pinnatum) a účastí velkého počtu dalších druhů kontinentálního i mediteránního rozšíření, z nichž některé jsou často považovány za relikty (zbytky) původní vegetace raného holocénu. V něm ve střední Evropě převládala lesostepní vegetace s převahou borovice, odpovídající tehdejšímu kontinentálnímu klimatu. Podle jedné z hypotéz mohly extrémní růstové podmínky na vápnitých a silně vysychavých písčitohlinitých půdách zdejší oblasti vylučovat konkurenci stinných lesních dřevin šířících se v poledové době z glaciálních refugií (a určujících postupně charakter středoevropské lesní vegetace) do té míry, že to umožnilo zachování světlého borového lesa blízkého raným formám postglaciální dřevinné vegetace - tzv. reliktního vápnomilného boru. Podle jiné hypotézy je celkově reliktní charakter těchto porostů výsledkem činnosti člověka v nepřetržitě obývané starosídelní oblasti, který v průběhu holocénu nahradil rozvoj lesa udržováním tzv. kulturní stepi. Současná podoba lesa v rezervaci by pak byla podstatně mladší a mohla by být například výsledkem spontánního zalesnění starých pastvin opuštěných v 19. století.

 

V rezervaci se do současné doby vyskytuje především mimořádný počet druhů z celkově ohrožené čeledi vstavačovitých (Orchidaceae); v tomto směru jde o jednu z nejvýznamnějších lokalit v Čechách. Přestože počet jedinců u jednotlivých druhů v průběhu doby kolísá a v některých letech se některé druhy neobjevují vůbec, byl zde v posledních desetiletích potvrzen výskyt nejméně dvanácti druhů evropských orchidejí. Z nich lze jmenovat například tořič hmyzonosný (Ophrys insectifera), jehož květy napodobují tvarem i vůní samičky opylovače - kutilek z rodu Gorytes. Z dalších druhů lze najít např. vstavač nachový (Orchis purpurea) nebo větší počet druhů z rodu kruštík (Epipactis) z nichž kruštík širolistý oddálený (E. helleborine subsp. orbicularis) se zde vyskytuje na jediném nalezišti v Čechách.

 

Kromě vstavačovitých rostlin se v rezervaci vyskytuje celá řada dalších chráněných a ohrožených druhů rostlin, například koulenka prodloužená (Globularia bisnagarica), sasanka lesní (Anemone sylvestris), koniklec luční český (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica), kociánek dvoudomý (Antennaria dioica), len žlutý (Linum flavum) nebo čičorka pochvatá (Coronilla vaginalis).

 

 
 

Nepoužívejte tyto fotografie bez souhlasu autora. Více informací ZDE.